Jedná se o nejčastější formu nádorového onemocnění štítné žlázy, jeho incidence se pohybuje kolem 60 až 80%. Ve velké míře se u pacientů rozvijí kolem 40 roku života, avšak není výjimkou ani u mladistvých či dětí. Obvykle ho lze rozpoznat jako uzel na štítné žláze charakteristického tvaru. Prognóza je u papilárního karcinomu díky jeho nízké agresivitě poměrně dobrá, zvláště u mladých pacientů. K metastázám zpravidla dochází do regionálních lymfatických uzlin či v pozdějších stadiích do plic, kostí a centrálního nervového systému.
Představuje přibližně 10 až 15% vzniklých nádorů. U osob mladších čtyřiceti let se vyskytuje jen velice zřídka, nejrizikovější skupinu tvoří ženy po padesátce. Jejich zvýšený výskyt je zaznamenán zejména v oblastech s nedostatečným přísunem jódu. Jeho nedostatek je jedním s faktorů pro utváření nezhoubných adenomů, které poté mohou přejít v maligní nádor. Co se týče prognózy, je méně příznivá, než u papilárního karcinomu, neboť jsou velmi časté vzdálené metastáze. Nádor proniká do cév a krevní cestou se šíří do plic a kostí.
Jedná se o velice agresivní nádor, který se naštěstí vyskytuje jen velice vzácně u pacientů vysokého věku. Karcinom velice rychle roste a ničí tkáň žlázy i její okolí. K metastázám dochází lymfatickou i krevní cestou, jsou tedy zasaženy i vzdálené orgány. Velice špatně reaguje na léčbu radiojódem a často není ani možný chirurgický zákrok. Přežití pacientů se zpravidla udává v řádu několika málo měsíců.
Oproti výše jmenovaným karcinomům nevzniká medulární karcinom z buněk folikul, nýbrž parafolikulárních. Ty se podílejí na regulaci metabolismu vápníku tvorbou hormonu kalcitonu. Jeho výskyt se pohybuje kolem 5 až 7%, přičemž lze konstatovat, že u čtvrtiny pacientů se jedná o nádor spojený s dědičnými syndromy (mnohočetná endokrinní neoplazie). Velice často dochází k brzké metastázy do jater.